Někdy je nezbytné koně nakovat, aby mohl plnit úkoly, které po něm požadujeme, nebo abychom mu ulevili od bolesti. Ale je třeba mít na paměti staré podkovářské heslo – „podkova je nutné zlo“.
1. Postoje končetin
Postoje pravidelné
Pravidelné postoje předních končetin se vyznačují tím, že při pohledu zpředu, osy končetin
probíhají rovnoběžně a kolmo k zemi.
Standardně jsou končetiny od sebe vzdáleny tak, že mezi kopyty obou končetin je prostor široký
na kopyto téže velikosti.
U koní se širokou nebo úzkou hrudí rozlišujeme postoje pravidelné široké a pravidelné úzké. Osy
končetin také směřují kolmo k zemi, ale prostor mezi kopyty může být užší nebo širší, než je
šířka kopyta.
Při pohledu ze strany jde končetina svisle k zemi až ke kloubu spěnkovému.
Pravidelné postoje pánevních končetin se vyznačují tím, že při pohledu ze zadu (obdobně jako
u hrudních končetin) osy končetin probíhají kolmo k zemi a končetiny jsou od sebe vzdáleny na
šířku kopyta. I zde se můžou vyskytovat postoje pravidelné široké a pravidelné úzké.
Při pohledu ze strany je končetina postavená tak, že zadní plocha nártní kosti tvoří kolmici
spuštěnou ze zadního konce sedacího hrbolu.
Postoje nepravidelné
U těchto postojů probíhají osy končetin jinak než u postojů pravidelných. Často jsou
důsledkem nepravidelných postojů také nepravidelná kopyta.
To vede k rychlejšímu opotřebení pohybového aparátu nebo jeho částí a častějším zdravotním
problémům koní.
Při pohledu na přední končetiny zpředu rozeznáváme nepravidelné postoje:
Sbíhavý, rozbíhavý
Vbočený, vybočený
Rozevřený, sevřený
Při pohledu na přední končetiny ze strany rozeznáváme nepravidelné postoje:
Postoj vystavený
Postoj podsutý
Postoj přikleklý
Postoj prohnutý
Postoj medvědí

Při pohledu na zadní končetiny zezadu rozeznáváme nepravidelné postoje:
Sbíhavý, rozbíhavý
Vbočený, vybočený
Sevřený, rozevřený
Lomení osy prstu

Při pohledu na zadní končetiny ze strany rozeznáváme nepravidelné postoje:
Postoj podsutý, postoj vystavený
Postoj ostroúhlý, postoj tupoúhlý
Postoj šavlovitý
Postoj medvědí


2. Zásady při podkování nepravidelných kopyt
Kopyta sbíhavá
Znaky:
- úhel mezi rohovou stěnou a chodidlovou plochou v místě největší šíře kopyta je na vnitřní
polovině kopyta menší (je šikmější), na vnější polovině kopyta větší (je kolmější až šikmo
dovnitř)
- vnitřní polovina kopyta je širší než vnější
- větší zatížení je na vnější polovině kopyta
Kopyto křivé
- je vyšším stupněm kopyta sbíhavého a rozbíhavého
- jedná část stěny je vypouklá a protilehlá je vydutá
- zde je nutné udržovat kopyto krátké, to znamená časté překování v pravidelných intervalech
Podkování:
Šikmější polovinu kopyta (vnitřní) více zkrátíme. Při nižším stupni sbíhavosti podkova může
být jednoduchá pantoflice. Napasujeme podkovu tak, že její vnější okraj v patce bude více
přesahovat kopyto než její okraj vnitřní. Horní vnější hrana podkovy, v místě většího přesahu,
obroušená od úhlem 45°.
Při vyšším stupni sbíhavosti použijeme podkovu s rozšířeným ramenem, které může být na straně
od střelky mírně zesílené, aby se horní strana podkovy v patce mírně (cca 10°) svažovala
směrem ven a tím podpořilo roztahování kopyta v oblasti zúžené patky. Svah není vhodný u
kopyta křivého.
Kopyta rozbíhavá (opak sbíhavého)
Znaky:
- úhel mezi rohovou stěnou a chodidlovou plochou v místě největší šíře kopyta je na vnější
polovině kopyta menší (je šikmější), na vnitřní polovině kopyta větší (je kolmější až šikmo
dovnitř)
- vnější polovina kopyta je širší než vnější
- větší zatížení je na vnitřní polovině kopyta
Podkování:
Šikmější polovinu kopyta (vnější) více zkrátíme. Při nižším stupni sbíhavosti podkova může být
jednoduchá pantoflice. Napasujeme podkovu tak, že její vnější okraj v patce bude více
přesahovat kopyto než její okraj vnitřní. Horní vnější hrana podkovy, v místě většího přesahu,
obroušená od úhlem 45°. Přesah musí být malý, aby přesahoval kolmici spuštěnou od korunkového
okraje maximálně o šířku zešikmené hrany podkovy.
Při vyšším stupni sbíhavosti použijeme podkovu s rozšířeným ramenem, které může být na straně
od střelky mírně zesílené, aby se horní strana podkovy v patce mírně (cca 10°) svažovala
směrem ven a tím podpořilo roztahování kopyta v oblasti zúžené patky. Svah není vhodný u
kopyta křivého.

Kopyto ostroúhlé
Znaky:
- úhel mezi dorzální stěnou a chodidlovou plochou je menší než 45o
- hrany patkové jsou podsunuté
- rohové chodidlo je slabší
- střel je silnější
- kopyto je často úzké v patkách
- největší zatížení je v zadní části kopyta
Podkování:
Špici kopyta upravíme více (ale s ohledem na slabší chodidlo) a maximálně zkrátíme zpředu.
Patky seřízneme tak, aby bylo zatížení posunuto co nejvíce dozadu a podsunuté patky nebyly
dále deformovány.
Použijeme podkovu s prodlouženými rameny a s oblou překlopovou hranou, nebo sáňkovitým
prohnutím. Na hrudních končetinách si ale musíme dát pozor při stíhání. Ramena podkov by
neměly přesahovat kolmici spuštěnou z okraje měkké patky.
Podkovu napasujeme dozadu, je vhodné použít podkovu se dvěma čapkami.

Kopyto tupoúhlé (vyšší stupeň špalkové a překlubní)
Znaky:
- úhel mezi dorzální stěnou a chodidlovou plochou je větší než 55o
- úhly mezi rohovou stěnou a chodidlovou plochou v místě největší šíře kopyta jsou větší než
u pravidelného kopyta
- kopyto je při korunkovém okraji téměř stejně široké jako při chodidlovém okraji
- klenutost chodidlové plochy je větší, střel je menší a uložen výše mezi rozpěrkami
- největší zatížení je v přední části kopyta
Podkování:
Špici kopyta šetříme, patky zkrátíme při úpravě co nejvíce, ale tak abychom nepřetížili šlachu
hlubokého ohybače. To je možné předem určit extenzometrem. Po úpravě kopyta by kůň měl být
schopen bez problémů zatíženým kopytem došlápnout celou nosnou plochou kopyta na zem. (Nestát
na špičce)
Podkovu pokud možno nezapouštíme do stěny. Podkova může přesahovat nosný okraj v přední
části a volíme ji zpravidla kratší, ale musí alespoň minimálně přesahovat patkovou hranu.
Může také nastat situace špalkového nebo překlubního kopyta. Ta se dá řešit po konzultaci s
veterinářem více způsoby - např. klínovitou podkovou, překlubní podkovou, částečnou podkovou,
podkovu s navařeným jazýčkem v přední části podkovy a podobně. Je třeba brát v úvahu přetížení
rohové stěny v přední části kopyta. Tyto vyšší stupně deformací se, především u mladých koní,
řeší chirurgicky přetnutím některé šlachy.

Špalkové kopyto

Překlubní kopyto
Kopyto postoje medvědího
Znaky:
- dorzální plocha rohové stěny je spíše tupoúhlá a je mírně vypouklá
- hrany patkové jsou rovnoběžné s dorzální stěnou
- největší zatížení kopyta je v zadní části kopyta
- spěnka je prošlápnutá a její úhel neodpovídá úhlu rohové stěny kopyta
Podkování:
Kopyto se snažíme upravit tak, abychom nenechávali příliš dlouhé ani krátké patky. Při pohledu
zboku by měl korunkový okraj svírat se zemí standardní úhel kolem 30°.
Podkováváme jednoduchou pantoflicí.

Kopyto diagonální
Znaky:
- více se opotřebovává chodidlový okraj po jedné straně špičky a protilehlá patka
- přímka spojující tuto opotřebovanou část chodidlového okraje ve špičce s protilehlou patkou
je kratší než přímka spojující druhou postranní část chodidlového okraje s protilehlou částí
patkovou
Podkování:
Kopyto se snažíme upravit tak, aby bylo co nejvíce souměrné. Především je třeba dbát na
stejnou výšku patek po úpravě.
Na podkování použijeme podkovu s oblou překlopovou hranou, kterou umístíme kolmo na osu
střelu. To bude při pohybu koně nutit rovnat osu zatížení končetiny.

Ploché kopyto
Znaky:
- chodidlová plocha rohového pouzdra je rovná s minimální nebo žádnou klenbou. (Normální
klenba kopyta je 10 mm a více.)
Vyšším stupněm postižení je plné kopyto.
- chodidlová plocha rohového pouzdra je vypouklá
Podkování:
Často se jedná o kopyta ostroúhlá a postižená chronickou laminitidou. Často jsou tyto problémy
spojeny i s nemocí bílé čáry, praskáním stěny a podobně.
Stěna není schopna unést plné zatížení váhy koně a zeslabené chodidlo se snadno otlačí.
Při podkování je třeba přenést váhu kopyta na vnější okraj chodidla a zadní polovinu střelu.
Podkováky špatně drží ve stěně. Proto se používají podkovy s více čepičkami v případě plného
kopyta z horní nosné strany mírně z vnitřního okraje prokované. V přední části může být širší.
Je vhodné umístit podkovu podle rentgenového snímku tak, aby podkova netlačila proti špičce
kopytní kosti. Zadní část střelu šetřit, měla by být zároveň s půdní stranou podkovy. Pro
lepší rozložení váhy na chodidlo je vhodné chodidlovou plochu vyplnit k tomu určeným umělým
polstrem.

3. Podkování pro různé pracovní účely
Parkúrové skákání
Usilujeme o co největší adhezi kopyta, nejlépe za pomoci šroubovacích tupých ozubů, případně
masivnějších profilových podkov.
Musíme brát také v úvahu, že se v parkúrech projíždějí obraty ve vyšších rychlostech, proto by
podkovy neměly příliš přesahovat nosný okraj kopyta.


Podkova MUSTAD DM
Drezúrní sportovní ježdění
Podkování má především korektivní funkci při nepravidelných kopytech. Zároveň eliminuje
případné nepravidelnosti chodů při nekorektním povrchu kolbiště, kde se mohou v písku nebo
trávě občas vyskytovat menší kameny.
Kůň nemá obavy na jaký povrch došlápne, což může zlepšit kmih chodu.
Jednou z funkcí podkování u drezúrních koní je i zvýšení hmotnosti konce končetiny, setrvačných
sil působících na končetiny při rychlejších pohybech a tím i prodloužení pohybu končetiny
(většinou ale nikoli délku kroku).
K podkování používáme jednoduché pantoflice.


Podkova EQUI-LIBRIUM
Cvalové dostihy
Pro podkování volíme co nejlehčí, ale zároveň dostatečně odolné profilové podkovy. Často z
netradičních materiálů, jako jsou hliníkové slitiny.
Podkovy nesmějí přesahovat nosný okraj kopyta (hrozí nebezpečí ušlápnutí).


Podkova CONCORDE hliníková přední
Klusácké dostihy
Přední podkovy klusáků mají občas ve své přední části závaží. To má za úkol optimálně
vybalancovat kopyto a pohyb končetin koně při dostihovém klusu.
Přesto musí být podkovy co nejlehčí. Speciální pro klusáky, nebo těžší dostihové s vytočeným
ramenem na zadních kopytech.


Podkova MUSTAD pro klusáky, s drážkou
Vytrvalostní ježdění
Ochrana kopyt by měla koni umožnit pokud možno dlouhodobý pohyb ve vyšších rychlostech a v různorodém terénu. Ochránit pohybový aparát od vibrací vznikajících při dopadu končetin na tvrdém povrchu a ochránit chodidlo v kamenitém terénu. Zároveň hmotnost podkovy nesmí připravit koně o energii nutnou k pohybu. V dnešní době se pro vytrvalost používají plastové podkovy, nebo lehké pantoflice s pružnými podložkami a tmely.


Plastová podkova
Westernové ježdění
Má více disciplin, které se od sebe výrazně liší. Většina se dá přirovnat a podkovat
obdobně jako koně při klasických drezúrních nebo dostihových závodech.
Výjimka je u reiningu, kde je kvůli zastavování s dlouhým sklouznutím zadních nohou potřeba
kovat na zvláštní sliding podkovy. Ty jsou hladké, široké, delší a slabší. Používají se pouze
na zadní končetiny.


Podkova slidingová - DOUBLE S 1S se 2 čepičkami
Vozatajský sport
Vyžaduje vyšší adhezi kopyt, proto se často používají podkovy se šroubovacími ozuby. Podkování je obdobné jako u skokových koní. Podkovy s volí těžší pantoflice, mohou být mírně prodloužené.
Vozatajství komerční
Podkovy musí bránit uklouznutí na silnici (asfalt, beton, dlažba). Měly by chránit koně před přetížením kloubů otřesy po dopadu kopyta na tvrdém povrchu (tlumení nárazů). Používají se podkovy z měkčí oceli, různé plastové a kaučukové výplně a podložky. Často je vidět nevhodné vysoké navařované ozuby a hmatce. Zcela nevhodné je navařování podkov tvrdokovem. Jako vhodné se jeví pogumované podkovy s ocelovým jádrem, problém je jejich vyšší cena a nižší životnost.


Podkova MUSTAD DM
Pracovní koně v těžkém tahu
Tito koně potřebují extrémně dobrou protiskluzovou ochranu. Pro snížení zátěže šlach
ohybačů, mírně zvýšené patky.
Používají se těžší pantoflice s delšími rameny, kdy délka ramen sahá až ke kolmici spuštěné z
měkké patky. Je třeba ale dávat pozor na možnost ušlápnutí podkovy jinou končetinou. Pro
zvýšení adheze se používají vyšší ozuby a hmatec. Doporučuji použít ozuby šroubovací, které se
dají po práci sundat. Ze stejného důvodu doporučuji použít dva menší šroubovací ozuby namísto
pevného hmatce i v přední části podkovy.



Podkova WERKMAN
Petr Soukup
Seznam použitých zdrojů
Podkovářství - K. Kysilka, J. Rajman, Z. Vítek (2006)
Péče o kopyta a paznehty - Dr.H. Jöchle, Prof.Dr.F.Stockklauser
s předmluvou Dr.B.Hlaváčka (1942)
Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy