Dotaz:
Byl se na mého kulhajícího koně podívat veterinář, upozornil mě na špatný úhel kopyta, ovšem upozornil mně také, že u koně který několik let má nějaký (i špatný) úhel kopyta, TEĎ NAJEDNOU HO NELZE ZMĚNIT, PROTOŽE MŮŽE MÍT UŽ ZCALCIFIKOVANÉ A VŮBEC POŠKOZENÉ KOSTI V KOPYTĚ, HLAVNĚ V KORUNCE. Koni změna neprospěje, víc neupřesnil. Zajímal by mně Vás názor, měl doktor pravdu nebo proč ji nemel?
Odpověď:
Jestli měl nebo neměl pravdu, to nevím, ale názor napsat můžu.
Kosti u dospělého koně jsou zcalcifikované normálně a odvápnění by nebylo zrovna dobré. :-)
Teď k těm úpravám, to je věc na kterou se názory různí, na kolik má kopyto
kopírovat pokřivený postoj a zda se snažit ho rovnat a jak rychle.
Když jsou skutečně pokřivené kosti, tak ta už nedoroste, nenarovná se a kopyto se bude muset
přizpůsobit. V kopytě se tvar korunkové kosti pozná jen podle rentgenu. Tvar kopytní kosti se pozná
podle tvaru kopytního pouzdra.
Naprostá většina deformací postoje je ale záležitost chrupavek, vazů, šlach a svalů. Ty už se do
jisté míry dokáží přizpůsobit silám které na ně působí a to asi tak jak jsem je napsal za sebou, tak
že chrupavky minimálně a svaly hodně.
Tak že podle mě má cenu rovnat kopyto do ideálního vyváženého tvaru, a tím pozitivně ovlivňovat
zmíněné struktury, předcházet jednostrannému přetěžování a odlehčovat poškozeným částem.
Příklad:
1) Jak to vzniká?
Kopyto bude z pohledu z předu mít jednu stranu kratší a korunkovou čáru šikmo,
spěnku v pořádku, rovně. Následek třeba drobného poranění a natažení vazů.
Na kratší straně bude větší zatížení kopyta i kopytního a korunkového kloubu. Když se kůň ponechá
svému osudu bude se deformace zhoršovat, protože kratší strana kopyta nese větší zatížení - víc
se obrušuje. Když se nebude udržovat kopyto v rovnováze ( trvalé přetížení) postupně se začne
tomuto postoji přizpůsobovat i zbytek nohy počínaje oblastí spěnky. Úbytek chrupavky - artróza, v
extrémním případě i úbytek kostní hmoty a trvalé deformace.
2) Co s tím?
Když člověk přijde k takovému koni úspěch nějakého rovnání je závislý na stupni
poškození. Rozhodně to ale stojí za pokus. Kdyby se kopyto rovnalo od začátku, nebo v první fázi,
kdy jde jen o zvýšenou citlivost části kopyta nebo závěsného aparátu, může být po nějaké době kůň
zcela v pořádku, bez zdravotních problémů. Zdůrazňuji že úpravou kopyta rovnáme zase jen
kopyto, nebo-li snažíme se spodní stranu kopytní kosti dát rovnoběžně se zemí. Nesouhlasím s
rovnáním postoje nohy pomocí pokřivení kopyta na kteroukoli stranu. Srovnáním kopyta se může
postoj zlepšit, ale násilným formováním do opačného extrému se snahou formovat postoj víc
pokazíme než napravíme.
Když je poškozená chrupavka a vazy, to se regeneruje těžko a dlouho, ale alespoň se srovnáváním
kopyta odlehčí ta poškozená část chrupavky a má šanci. Když by se to ale přehnalo a rozdíl ve
tvaru kopyta by byl až moc na druhou stranu (aby se to srovnalo), mohlo by dojít k přetížení a
poškození i dosud zdravé části.
To riziko tu asi je i při uvedení kopyta do ideálního tvaru, kdy bylo předtím poškození hodně velké a
došlo i k atrofii kostí. Kosti ale něco vydrží a nepravidelností si všimneme dřív než dojde k jejich
trvalému poškození. Tedy kromě tvaru kosti kopytní při růstu hříběte, který často ujde pozornosti,
ale to je jiný případ.
Možná to není úplně správný a odborný pohled na věc, ocenil bych, kdyby jste mi napsali své názory.
Petr Soukup
Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy