Znaky pravidelného kopyta


Úlohou rohového kopytního pouzdra je ochrana citlivých živých tkání před mechanickými, chemickými a biologickými vlivy prostředí, na druhé straně přebírá a rozkládá síly, které působí na dolní část končetiny při pohybu nebo v klidu. To vše rohové pouzdro dokáže díky své promyšlené a vysoce organizované struktuře a svému tvaru.
Jestliže se tvar kopyta odlišuje jen málo od určitého ideálního tvaru, hovoříme o kopytu pravidelném.


Jedním ze základních snadno měřitelných znaků kopyta je úhel, který svírá nártní – dorzální část rohové stěny v ose kopyta s rovinou kterou určuje spodní nosná část kopyta.
Různé informační zdroje určují optimální úhel rozdílně.
V zásadě se tyto spory odborníků odvíjejí od různých názorů, jaký úhel má svírat rovina daná spodní hranou kopytní kosti s rovinou podložky na které kopyto stojí. Protože bylo zjištěno, že zdravé nedeformované kopytní kosti mají sklon nártní části shodný. U předních přibližně 45° a u zadních 55° a to bez ohledu na velikost kopyta a plemeno koně.

Německá veterinářka MVDr. Strasser se domnívá, že tyto dvě roviny (rovina spodní hrany kopytní kosti s rovinou podložky) mají mít nulový úhel (mají být rovnoběžné). Zdůvodňuje to rovnoměrným rozložením váhy na kopytní kost při tomto úhlení kopyta.
Jiní veterináři (například přednáška MVDr. Žerta) se domnívají na základě předcházející podkovářské a veterinární praxe, že optimální úhel polohy kopytní kosti vůči zemi je 17°. Zdůvodňují to také potřebou omezení tlaku šlachy hlubokého ohybače na oblast střelkové kosti.
Shoda mezi odborníky panuje v názoru, že kopytní stěna má svojí vnitřní stranou kopírovat kopytní kost.


Americký podkovář Jamie Jackson prováděl měření kopytních úhlů a velikostí u divokých mustangů. Ne všichni měli perfektní zdravá kopyta. Ale všichni tito koně měli kopyta s kterými mohli běhat tak dobře, že nebyli sežráni predátory. Výsledky byly velmi rozdílné. Jsou uvedeny v této tabulce.


  průměrné kopyto 
 naměřený rozsah 
 
přední
zadní
přední
zadní
nártní délka stěny
77
77
64 - 95
64 - 95
šířka kopyta
127
120
95 - 158
89 - 146
nártní úhel
54°
58°
48 - 62°
51 - 65°
     
dopočítaný úhel náklonu
9°
3°
3 - 17°
(-4) - 10°
 kopytní kosti(palmární úhel)     

Z nedostatku nějakých objektivních vědecky vedených studií, které by se zabývaly vlivem polohy kopytní kosti vůči zemi u zdravých kopyt, budu vycházet z této tabulky a mírně jí modifikovat podle publikovaných ve většině prací o kopytech a empirických zkušeností kopytářů, kteří zjistili, že úhel kopytní kosti menší je pro kopyto menším problémem než úhel větší a dokonce je zmenšení palmárního úhlu kosti schopno vyřešit některé problémy kopyt.
Tabulka Jamie Jaksona mi především říká, že úhel mezi zemí a spodní hranou kopytní kosti není jednotný pro přední a zadní kopyta a neměl by být stanoven stejně. Patrně toto uspořádání vyplývá z vyššího zatížení a rozdílné funkce předních a zadních končetin koně. Při větší zátěži předních kopyt dochází k většímu přiblížení kopytní kosti v její zadní části k zemi než u kopyt zadních, která nenesou tolik váhy.
Doporučoval bych při úpravách kopyt udržovat úhly kopyt v tomto rozmezí:


 
 přední 
 zadní 
 palmární úhel 
3 - 9°
0 - 5°
nártní úhel
48 - 54°
55 - 60°

Jaké jsou tedy vnější znaky zdravého pravidelného kopyta:

  • rohová stěna ve středu nártní části by měla svírat se zemí úhel 48° – 54° u předních a 55° – 60° u zadních kopyt

  • délka stěny ve špičce by měla být cca 7 cm u malého až 9cm u velkého koně

  • centrální osa protínající kopyto, při pohledu na chodidlo vedená středem střelky, by měla rozdělovat kopyto na dvě téměř identické poloviny

  • korunková linie z pohledu na kopyto z boku by měla se zemí svírat úhel přibližně 30°

  • párová kopyta by měla být podobná

  • nosná plocha, která na rovném pevném povrchu první došlápne na zem u zdravého bosého kopyta, by měla být tvořena: kopytní stěnou včetně rozpěrkového úhlu, zadní polovinou rohové střelky a v případě mírně obroušené rohoviny ještě úzkým chodidlovým mozolem v přední části kopyta

  • úhel mezi rohovou stěnou a chodidlovou plochou v místě největší šíře kopyta je 80 – 85° a je na vnější i vnitřní straně stejný

  • hrany patkové jsou rovnoběžné s dorzální plochou rohové stěny

  • hrany patkové jsou kratší než dorzální plocha o 2/3 na hrudních a 1 na pánevních končetinách

  • chodidlový okraj rohové stěny je na předním kopytě přibližně kruhovitý a na zadním kopytě více oválný

  • mezi pravidelná kopyta můžeme zařadit i kopyto úzké a široké, když mají souměrný tvar a nejsou jinak deformovaná


Kopyto úzké

Rohová stěna je v nejširším místě kopyta kolmější než 85° (85-90°).
Rohové chodidlo bývá více klenuté, rohový střel bývá užší.
Vyskytuje se zejména u koní, kteří mají kopyta přizpůsobená pohybu po tvrdém terénu.
Častý problém úzkých kopyt je hniloba a atrofie střelu a sklon ke tvorbě špalkového kopyta. Taková kopyta potom ale nemůžeme nazývat pravidelná.


Kopyto široké

Rohová stěna je v nejširším místě kopyta šikmější než 80° (75-80°).
Rohový střel bývá dobře vyvinutý. Vyskytuje se většinou u koní chladnokrevných a u koní, kteří mají kopyta přizpůsobená pohybu po měkkém terénu.
Častý problém širokých kopyt je ztráta klenutosti chodidla a sklon ke tvorbě ostroúhlého kopyta. Taková kopyta potom ale nemůžeme nazývat pravidelná.


Petr Soukup

Seznam použitých zdrojů

Home | O nás | Aktuality | Kalendář akcí | Chov | Horsemanship | Kopyta | Fotogalerie | Odkazy | Kontakt | Vzkazy

copyright © Dreamranch - Bukol 2010                                                                                                                                                     made by Bensia