Dreamranch - Bukol

Krevní oběh v kopytě

Fungování kopytního mechanizmu

22. – 23. března 2006 v Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích se konala série přednášek, kterou vedla osobně MVDr.Hiltrud Strasser. I když mám určité drobné výhrady k praktickému provedení úpravy kopyt v jejím podání a předložené fotografie a videa nebyly vždy zcela jednoznačně průkazné, její znalosti jsou velké, argumenty logické a můj pohled na kopyta koní a jejich úpravu velmi ovlivnila. Pokusím se vysvětlit princip fungování kopytního mechanizmu z hlediska prokrvování jak ho chápu já, podle informací z její přednášky.

MVDr. Hiltrud Strasser při praktické ukázce úpravy kopyta.

Kopyto je jistě jedním z nejdůležitějších orgánů koně. Staré přísloví praví - „bez kopyta není kůň“.
Kopyto koně je složitý orgán z mnoha druhů tkání. Jednou z nejdůležitějších a zároveň nejaktivnější tkáň z hlediska látkové výměny v kopytě je škára. Aktivita látkové výměny škáry v poměru k objemu je přibližně stejná jako u lidských jater. Projde jí velké množství krve. Z ní využívá některé složky jako je kyslík a energie a zároveň krev filtruje. Produktem, který škára z krve tvoří, je rohovina kopyta, ta je z části tvořena odumřelými buňkami škáry a z části odpadními produkty buněk. Zároveň se škára podílí na oběhu krve v kopytě.

Protože kromě krevního tlaku srdce působí na krev v končetinách koně ještě tlak hydrostatický, není problém v dopravě krve do končetiny a kopyta. Problém je použitou odkysličenou krev a mízu dostat zpět nahoru do plic proti působení zemské tíže.
Pokusem bylo zjištěno, že odříznutá končetina mrtvého koně je při došlapu a zatížení kopyta schopna vytlačit zpět do žilního oběhu 20-30 ml tekutiny. Tím kopyto významně přispívá k prokrvení celé končetiny.
Jak tato kopytní pumpa pravděpodobně funguje?
Krev je přiváděna od srdce digitálními tepnami, které můžeme při zvýšené aktivitě nahmatat v oblasti spěnky v prohlubních pod sezamskými kostmi.

Ty potom dále vedou po stranách vazivového polštáře pod okraji střelkové kosti a vstupují otvory do kopytní kosti.

Uvnitř kopytní kosti tvoří oblouk a navzájem se obě tepny propojují. Z tohoto oblouku ven z kopytní kosti vystupují malé tepénky ven a tvoří vně kopytní kosti u jejího spodního okraje podobný silně prokrvený oblouk tepének ve stěnové škáře. Odtud rozvádějí tepénky a vlásečnice krev po celé škáře stěny i chodidla.
Při došlapu a zatížení kopyta se kopytní kost oddálí o milimetry od kopytní stěny a stejně tak i střed chodidla propadne mírně dolů a tím oddálí chodidlovou stěnu od vyklenutí kopytní kosti. Prostor mezi kopytním pouzdrem a kopytní kostí je vyplněn škárou, ta při tomto pohybu zvětší svůj objem a nasaje krev podobně jako houba.
Při odlehčení kopyta se kopyní kost opět přiblíží k rohovému pouzdru a ze škáry, podobně jako by to byla houba nasáklá krví, vytlačí použitou krev do oblasti korunky kopyta , především v horní části patek.
Při dalším zatížení kopyta kopytní chrupavky svým tlakem na oblast korunky vytlačí použitou krev zpět do žilního řečiště končetinou do těla směrem k srdci.

Obrázek okopírován od MVDr.Strasser

Kopytní chrupavky jsou jemnými vazy spojené s vazivovým střelem nad střelkou a s ostatními blízkými strukturami včetně spěnkové kosti.

Pohyb vazivového střelu pomáhá zejména k rychlému návratu tvaru kopyta při odlehčení.

Při podkování je střelka vyzdvižená nad zem o sílu podkovy. Chybí jí protitlak podložky a při zatížení kopyta se propadá směrem dolů a táhne sebou i kopytní chrupavky, které nemohou vytvářet dostatečný tlak a vytlačovat krev do žilního řečiště. Propad střelového systému se dá snadno dokladovat. Dochází k němu poměrně rychle po vyzdvižení střelky kdy nemá protitlak podložky a můžete ho vidět u většiny podkovaných koní.

Tvar patek předního kopyta u dlouhodobě bosého koně.

Tvar patek jiného, dlouhodobě okovaného koně.

Normální tvar patky kobyly Daisy.

Tvar patky kobyly Daisy o 5 minut později, kdy jí bylo kopyto podloženo 5 mm vysokou podkovou.

Doufám že z tohoto popisu je jasné, že oběh krve v kopytu funguje ve dvou fázích, které probíhají současně.
Stejně tak z toho vyplývá že kopyto které má omezený pohyb kopytní stěny podkovou, je postavené na špičku (špalkové), má zúžené patky, propadlý střel nebo u kterého střel nemá kontakt se zemí je tento mechanizmus omezen a průtok krve je menší. Stejně je tomu i u kopyt které nemají dostatek pohybu a nebo se pohybují trvale na hlubokém měkkém podkladu. To má potom negativní vliv na celou končetinu a především na kopyto samotné a podílí se na kostnatění chrupavek, úponů šlach a podobně. Nedostatečná výměna krve, spolu s trvalým tlakem na škáru může způsobit i její místní nekrózu.

Podpořit funkci kopytního mechanizmu lze vhodnou úpravou kopyta. Množstvím pohybu a pevným pružným podkladem.
Otázkou zůstává kde je hranice kdy kopytní mechanizmus funguje optimálně. Přehnaně velký pohyb škáry a její velké zatížení může způsobit její narušení, krvácení do bílé čáry a odtrhávání stěny od chodidla, někdy za vzniku nemoci bílé čáry.

S problémy se můžeme setkat především u kopyt které byla nedokrvená, poškozená a s nekvalitní, někdy i částečně odumřelou kopytní škárou. Potom při obnově funkce kopytního mechanizmu ( především při sundání podkov u dlouhodobě okovaných koní ) a náhlém obnovení silného prokrvení , začne fungovat i imunitní systém organizmu. Poškozená tkáň je odstraňována a nahrazována novou a může dojít k abscesům, nebo i ke schvácení kopyta (laminitis).

Petr Soukup