Dreamranch - Bukol

Nenásilný výcvik

Na úvod dotaz:

Ahoj Petře,
Prvotním zájmem dospělého koně je snad 20 hodin denně žrát, hrajou si jenom hříbata, ne? Myslíš, že býložravec může projevovat takové známky inteligence, aby dokázal rozlišit, že pracuje z radosti a ne z vnuceného stereotypu? Proč by to měl dělat?? Třeba kočka, když je nažraná, dostává chuť si hrát, ať je dospělá nebo malá. Na našich kočkách to poznám spolehlivě, kdy je to baví (třeba aportují gumovou myš nebo tak něco...). Ale u toho koně teda nevím... Na Dandovi poznám, že je rád, že má stádo a tu "práci" tak nějak bere, že k tomu patří. Asi ho to i baví. Ale jak ho mám teda nenásilnou metodou naučit, co od něj chci nebo resp. nechci, pokud nebudu zvyšovat tlak až do bodu, kdy to pro něj bude nepříjemné až bolestivé? A přece jsou věci, které musí pochopit, ať se mu to líbí nebo ne...
Asi trošku zmatený, co?

Vůbec to nejsou zmatené úvahy. Takové věci mě logicky taky napadají.
Aby to nenásilné učení fungovalo, je k tomu potřeba spousta věcí, ale zásadní jsou dvě.
Budu se teď snažit utřídit si myšlenky převzaté od Montyho R..
Jednak s tím žraním, to máš samozřejmě pravdu. To je jejich priorita č.1.
Tohle se dá vyřešit vhodným prostředím k výcviku . Tím nejlepším prostředím co zatím kdo vymyslel je bytelná vysoká kruhová ohrada s pískovým povrchem. Tam ten kůň nemá co žrát, nemá ti kam utéct, vždycky ho doženeš i když běží ze všech sil. Prostě pomáhá koni soustředit se na tebe a tvoje požadavky. Ne že by nešlo cvičit koně i jinde, ale nikdy nedosáhneš tak dobrých výsledků a tak snadno. Nakonec i pro lidi se musí vytvořit vhodné prostředí aby se mohli učit a nebo pracovat. Když budou ve stresu, nebo bude něco upoutávat jejich pozornost, nebudou výsledky nic moc.
Druhá důležitá věc je motivace.
Když budu toho koně někam tlačit, nebo ho někam tahat, bude věci dělat tak aby se vyhnul tlaku a nepříjemnostem a řešit nějakým naučeným způsobem vzniklou situaci. Potom pracuji pomocí vnější motivace. Ono to funguje, ale kůň bude vymýšlet jak se tomu vyhnout, jestli by nestačilo to nějak odfláknout, nemá žádný zájem na tom, aby úkol provedl dobře a člověk se dost nadře aby ho dostrkal kam chce. Je to jako s dělníkem, který má fixní plat, práce ho nebaví a když ho vedoucí uvidí že nepracuje, dá mu pokutu.
Nebude se snažit pracovat co nejlépe, ale bude se snažit aby ho vedoucí neviděl. To je také vnější motivace.
Lépe funguje vnitřní motivace . To je když kůň chce něco udělat.
No ale proč by měl chtít.
Nejprve je nutné si uvědomit jejich motivaci vycházet s námi jako s predátory po dobrém a jejich přirozený respekt z nás.
Další motivací může být chtít se vyhnout stresu z nedostatku sociálního kontaktu a smyslových podnětů, šetřit energií a nebo získat odměnu. Nebo všechno zároveň.
Jsem pro to, aby se využívalo pozitivního systému odměn. Musí to ale být na základě nějaké dohody kterou kůň chápe a musí to být závislé na výsledku práce. S lidmi je to jednoduché. Uzavře se nějaká dohoda že když za určenou dobu udělá určenou práci, dostane odměnu. Dohoda musí vždycky respektovat maximální schopnosti jedince. Co zvládne jeden v pohodě, nemusí dokázat druhý. S člověkem se může uzavřít i dost dlouhodobá dohoda, jako společný cíl může být třeba výdělek a prosperita firmy. S koňmi to tak jednoduché není, nedá se s nimi uzavřít písemná dohoda, musí se jim všechno ukázat a vyzkoušet. Musí to být dohoda na konkrétní jednoduché věci, nejdůležitější je, že jí bude schopen snadno pochopit. Tak že já vím jaká má být naše dohoda, a musím to tomu koni ukázat tím, že já budu skálopevně dodržovat její zásady, jako kdyby byla napsaná. (Můžu si jí pro sebe i napsat.) Jak udělám jednu výjimk, zapomenu odměnit, dohoda je v háji . Už jí nebude nikdo věřit. Když pochopí jednoduché dohody, můžu z nich poskládat složitější.
Důležité je, že když jsou výsledky dobré musím mít radost, a musím jí dát najevo. Odměnou pro koně může být odpočinek, pochválení, drbání, samotný sociální kontakt s člověkem, jídlo je méně vhodné, ale taky funguje. Když výsledek neodpovídá mnou stanovené dohodě, musím ho na to upozornit negativní informací, informace jsou velmi důležité, musím být smutný a zklamaný říkat NE, kroutit hlavou (nikdy ne rozčílený).
Ze sedla si nedokážu představit nějakou negativní informaci. Jedině - špatný výsledek - žádná odměna. Taky prý funguje říct jasné výrazné NE, když se kůň chová nesprávně. Potom přehodnotím tu smlouvu, jestli je pro koně srozumitelná a splnitelná a když ano, budu trvat na jejím splnění.
Může se stát, že kůň se mnou žádnou smlouvu uzavírat nechce, nechce komunikovat. Potom mu musím říct, dobře, když nechceš spolupracovat, nemusíš, ale ani já nebudu spolupracovat s tebou, budeš mít těžký život a žádné odměny. Tím by mohlo být, například odehnání toho koně pryč ode mně, kolem kruhovky. Když je někde kde nemá žádné rozptýlení, bude možná stačit jen nevšímat si ho. Nuda ho dožene ke spolupráci. Znamením, že ten kůň chce se přistoupit na nějakou dohodu o spolupráci je když za mnou sám přijde. Možná mě i následuje. Známé Montyho "napojení". Zamezení sociálního kontaktu s jinými koňmi a jinými živými tvory je mocná zbraň a motivace koně ke spolupráci a lze jí po omezenou dobu využít. Většina lidí to nevědomě praktikuje dlouhodobým každodenním zavřením koně do útulného boxu na víc než 12 hodin bez možnosti sociálních kontaktů, dostatečných vjemů a pohybu. To já považuji za regulérní týrání zvířat.

Máme výhodu v tom, že koně špatně snášejí nudu a chtějí s námi vycházet po dobrém, protože jsme přeci jen dravci a je pro ně mnohem výhodnější když nám můžou důvěřovat, než aby byli stále ve střehu, jestli je nechceme kousnout nebo sežrat.
Nebezpeční jsou jen koně, kteří si myslí, že člověk jim chce ublížit a oni nemohou utéct. Kůň může mít pocit, že je zahnán do rohu i když chce bránit jiného koně, který potvora nechce utéct, je v malém prostoru jako je box, nebo je naučený, že člověku se utéct nedá.
A potom jsou problémoví koně, kterým jsme vsugerovali že jsme také koně, jejich dominantnější kámoši a že s námi mohou hrát ty jejich drsné koňské hry na okusovanou, na okopávanou a podobně.

Že kopanec je normální komunikační prostředek u koní je pravdou.
Ale já nechci aby moje koně mě považovali za jednoho z nich a komunikovali se mnou po jejich způsobu. Já toho tolik nevydržím, proto ani já si nepřilepím pohyblivé uši a nekopu kolem sebe.
Oni totiž koně ač nedokážou moc kombinovat, dokážou si pamatovat. Mám takovou hypotézu která se mi v praxi potvrzuje, ale chybí mi důkazy. Koně si pamatují jaké komunikační prostředky já vůči nim používám a použijí stejné když se mnou budou chtít komunikovat. Koně se dokáží učit i napodobováním. Proto si myslím že nenásilné chování je i dobrou prevencí proti úrazům.
Tím nechci říct že hrubý způsob jednání nefunguje. Mnozí mě přesvědčují že tresty jsou dobré, protože fungují. Já souhlasím a přesto se snažím je nepoužívat.
A ještě malou a nepřesnou citaci z Bible.
Židé měli zákon " Oko za oko , zub za zub", fungoval dobře až do doby kdy Kristus přinesl nové zákony a s nimi i novou kvalitu.
Od té doby měl platit zákon " On do mě kamenem, já do něho chlebem".

Velmi se mi líbí teorie Marka Rashida.

Konečně taky rychle přečetl příručku Karola Hollého.
Jistě mu dala dost práce a je podle mě velmi dobrá.
Zvlášť mě potěšila kapitola "Napojenie podla Monty Robertsa - teoretický rámec" Nikdy jsem nedokázal někomu vysvětlit rozdíl mezi honěním koně po kruhovce a napojením. Tak tady to vysvětlení mám.

Petr Soukup