Dreamranch - Bukol

Trestání koní

(aneb: trochu zmatené povídání proč koně plácnu, ale netrestám)

Pokud koně potrestáme proto, že něco provedl špatně a očekáváme, že si dá větší pozor nebo se bude více snažit, jsme zpravidla zklamáni. Kůň reaguje podle své přirozenosti - nepříjemnostem se snaží vyhnout útěkem. Pokud je mu toto znemožněno, začne se plašit a panikařit. Je tedy namístě si položit otázku, zda má vůbec nějaký efekt koně potrestat.

Vím že se při tomto tématu diskutuje především o pojmech dobro a zlo, odměna a trest. Zkusím vysvětlit svoji interpretaci těchto pojmů vzhledem ke koním.
Jde jen o můj názor, ale vycházím z mnoha přečtených článků, publikací a roků pozorování reakcí koní.
Tyto zmíněné filosofické pojmy vyžadují určité zkušenosti a pochopení aby jim i člověk - dítě porozuměl. Ve vztahu ke koním jsou trochu scestné, protože jim neporozumí . Kůň si tyto kategorie spojil jen do dvou, které by jsem nazval lidskými pojmy " co je pro mě dobré" a "co je pro mě špatné".
Přitom se snaží chovat tak aby jím vysledovaný a předpokládaný sled událostí byl pro něj dobrý.

Nejprve je třeba pochopit zásadní rozdíl v principu myšlení dravců jako jsme my lidé, psi nebo laboratorní potkani a koní. S různých psychologických testů zvířat vyplynul závěr, že zvířata našeho typu se snaží porozumět principům a systémům fungování různých předkládaných hlavolamů a problémů a když přijdou na to „jak to funguje“ není pro ně problém najít řešení. Dělají různé pokusy a přemýšlejí o tom proč tohle nevyšlo a jak to udělat lépe. Zpětně hodnotí souvislosti událostí.
Koně a možná i myšlení jiných býložravců na tomto principu nefunguje. U nich je základem myšlení dobrá paměť a celkem neměnný systém testování problémů(útěk , síla, obrana , útok atd.). Výsledky těchto pokusů ale hodnotí zvlášť jako úspěšné nebo neúspěšné bez vztahu k tomu co jim předcházelo. Nesnaží se přijít na to proč to tak je. Jejich využívání vyšší nervové soustavy je na nízké úrovni ve srovnání třeba s potkanem. Zato má dodrou paměť rychle získává nové podmíněné reflexy a dokáže se vcítit do situace, vnímat svalové napětí a myšlenky druhých pomocí drobných rozdílů v jejich postavení těla, gest, mimiky a pachů.Proto koně nejdřív jednají a potom myslí.
K tomu je ale předurčila příroda, protože když jako kořist si budou nejprve rozmýšlet jak reagovat, budou uloveni dřív než zareagují.
Je to jako když vám letí do oka moucha a vy přivřete víčko. Až potom si uvědomíte, že máte ochranné brýle a nebylo to nutné.
Když se příště setkají s podobnou situací využijí k jejímu řešení stejné chování jako bylo to předchozí úspěšné, které si velmi dobře pamatují. Dva příklady:

Když se chtěl kůň dostat minule ke svým druhům ve vedlejším výběhu, neobešel ohradu na druhou stranu aby k nim prošel otevřenou brankou, ale přeskočil. Proto i po opravě a zvýšení ohrady se bude stále snažit přeskočit a bude zmateně běhat kolem opravené ohrady přesto že průchozí branka je stále otevřená a před chvílí s ní prošel směrem dovnitř.
Pokut hříběti šáhnu na nohu, ono po mě vykopne a já ho za to nakopnu. Rozhodně nedojde k názoru, udělal jsem to špatně, příště vykopávat nebudu. Spíš dojde k reakci, pozor na toho člověka, může mi ublížit.
I v přírodě se zvířata dostávají do situací, které jsou pro ně nějakým způsobem nepříjemné. Bolest nebo negativní emoce, která je zpravidla jejich výsledkem, má informativní a ochrannou funkci. Dává zvířeti najevo, že této situaci, předmětu nebo člověku je lépe se vyhnout.

Co je špatné chování z našeho hlediska a trest ale nechápe. Jednak se nechová nikdy záměrně špatně protože nerozeznává dobro a zlo, ale jen tak jak mu velí instinkt a naučené reflexy.

Trest předpokládá že trestaný ví a chápe proč je potrestaný a děje se následně po tom špatném chování. Ale protože kůň nechápe že udělal něco špatného, je pro něj následný trest samostatná nepřátelská akce, kterou nedává do souvislosti se svým předcházejícím činem. Vždy reakci člověka jako cvičitele posuzuje jen a pouze ve vztahu k tomu co právě teď dělá a ne k tomu co dělal před třemi vteřinami, to už je minulost.
V případě negativního zážitku se kůň učí tomuto vyhnout tím, že si velmi dobře pamatuje co udělal v okamžiku, kdy přestal tlak působit. Proto přirozené metody komunikace s koňmi využívají toho, že koni zpříjemní naučenou pochvalou, ale i pominutím tlaku, chování které je žádoucí. Znepříjemní mu stupňovaným tlakem chování, které je nežádoucí.
Trest který následuje až později, může sloužit jen pro vybití agresivity a podporu poškozeného sebevědomí cvičitele.

Uvedu ještě příklady toho co já považuji za trest a co ne.

Koník který útočí pri jídle na jiné koně.
Kůň při žraní sklopí uši a vyrazí s bojovným výrazem zahnat vetřelce, v tom okamžiku já nasadím tentýž bojový výraz mávám treba bičem a jdu proti němu. Pokud mám dostatek autority, koně už tohle zarazí a bude mít problém s tím se mi klidit z cesty a tím má výchovná lekce končí. Donutil jsem ho hýbat jeho nohama jak chci já a ne on. Když nebudu mít dost autority a on včas nezareaguje plácnu ho. Měl mi uhnout z cesty, když jsem ho varoval. Nechám ho vrátit se v klidu k jídlu. Pokud je normální, příště si to rozmyslí křížit mi cestu když jsem v bojové nálade.
Tenhle postup já nepovažuji za trest ale za prosazení své osobnosti a obhájení si svého osobního prostoru.
Když já ale nezareaguji při té jeho akci, on se vrátí ke žlabu a já ho potom teprve plácnu, nebo dokonce chytím a zbiju, potom je to trest, trest za něco co udělal předtím a už to pominulo.

Druhý případ kdy kůň zmateně pobíhá, když ho jiný opouští. To je velmi specifická situace. Je malý, slabý, podřízený a přesto opuštěný. V přírodě ho čeká jistá smrt.
Má silný pocit strachu.
Přesto když se mě jakýkoli kůň kdykoli snaží odstrčit, převálcovat nebo zašlápnout, reaguji velmi tvrdě a nekompromisně, pokud on má možnost mi ustoupit.
To probíhá zase jako reakce na probíhající situaci to považuji za NUTNOU sebeobranu. Tenhle postup já nepovažuji za trest ale za prosazení své osobnosti a obhájení si svého osobního prostoru.

Když mě ten kůň už převálcuje, je to nedostatek respektu a můžu si jít s ním vysvetlit situaci, kdo že je tady šéfem, ale to už prostřednictvím standardního výcviku ve kterém zase trest nepoužívám.
Když se ale jen otočím a za trest ho plácnu po zadku jak mě míjí, akorát tím riskuji, že mě nakopne a příšte už po mně vykopne preventivne. Jiný efekt to mít nebude.

Petr Soukup