Dreamranch - Bukol

Je celoroční pobyt domácího koně venku (24 x 7)

to pravé?

Na řečnickou otázku v nadpisu si hned odpovím - ano, ale ........
Bohužel je tu spoustu ale, tak že je potřeba si to trochu rozebrat podrobněji.
V tomhle článku se budu věnovat dvěma nejzávažnějším problémům pastevního chovu.

Hned na začátku chci zmínit, že tohle téma je upraveno i zákonem. Zákony jsou vždy nedokonalé, nicméně se musí dodržovat. Vybírám některé části :

246/1992 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 15. dubna 1992
na ochranu zvířat proti týrání

ČÁST ČTVRTÁ
Ochrana hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech a volně žijících zvířat

§ 9
(1) Při chovu hospodářských zvířat je zakázáno
a) chovat zvíře v izolaci, působí-li mu to utrpení, pokud to nevyžadují zvláštní předpisy,3)
b) chovat zvířata v tak velkých nebo v tak uspořádaných skupinách anebo v takových prostorách,
1. ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení,
2. které neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči,
3. ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví,
c) chovat zvířata trvale ve tmě nebo je ponechat bez náležité doby odpočinku od umělého osvětlení,
d) používat takové způsoby nebo postupy plemenitby, které způsobují nebo mohou způsobit zvířeti utrpení nebo zranění,
e) chovat zvíře k hospodářským účelům, u něhož lze na základě jeho fenotypu nebo genotypu očekávat, že bude chováno v dalších generacích se škodlivými účinky na jeho zdraví a životní pohodu.

§ 10
Dojde-li k utrpení nebo jinému poškozování zvířat prokazatelně v důsledku nevhodné technologie, je chovatel povinen tuto technologii upravit nebo změnit; jde-li o technologické zařízení a stavby, stanoví lhůty a způsob jejich úpravy nebo změny ministerstvo prováděcím právním předpisem.

§ 11
(2) Chovatel je povinen učinit opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat a mít pohotově k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první pomoci, pomoci při porodu či náhlém onemocnění a vlastní vyprošťovací nářadí odpovídající druhu chovaných zvířat a používané technologii, zařízení k nakládce a vykládce zvířat, jakož i nástroje k okamžitému omráčení a vykrvení hospodářského zvířete při nutné porážce.

§ 12
(1) Chovatel je povinen zajistit s ohledem na druh hospodářského zvířete, stupeň jeho vývoje, adaptaci a domestikaci, životní podmínky odpovídající fyziologickým a etologickým potřebám hospodářských zvířat tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky.

(2) Chovatel hospodářských zvířat musí zajistit dostatečně početný a odborně způsobilý personál s takovými teoretickými a praktickými znalostmi o příslušném druhu a kategorii hospodářských zvířat a používaném chovatelském systému, aby
a) byl schopen rozpoznat zjevné příznaky zhoršeného zdravotního stavu hospodářského zvířete,
b) zjistit změny v chování hospodářského zvířete,
c) byl schopen určit, zda celkové prostředí je vhodné k zachování zdraví a pohody hospodářského zvířete.

(4) Pro zabezpečení podmínek ochrany zvířat každé hospodářské zvíře, na němž se projeví příznaky onemocnění nebo zranění, musí být bez odkladu náležitě ošetřeno v souladu se zvláštními právními předpisy; 2) vyžaduje-li to situace, musí být nemocná nebo zraněná zvířata izolována ve vhodném ustájení.

§ 12a
(1) Volnost pohybu hospodářského zvířete nesmí být omezována způsobem, který by mu působil utrpení. Ustájení musí umožnit hospodářským zvířatům bez obtíží uléhat, odpočívat, vstávat a pečovat o povrch svého těla a vidět na ostatní zvířata. Prostor pro ležení musí být pohodlný, čistý a s řádným odtokem tekutých odpadů a nesmí působit nepříznivě na hospodářská zvířata.

(4) Hospodářským zvířatům, která nejsou chována v budovách, se poskytuje přiměřená ochrana před nepříznivými povětrnostními podmínkami, predátory a riziky ohrožujícími jejich zdraví.

(5) Podrobnosti stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. ( např. 208/2004 Sb.)

§ 12b
Hospodářská zvířata musí
a) dostávat potravu, která je vhodná pro jejich stáří, druh a která je podávána v dostatečném množství, aby uspokojovala jejich potřeby. Všechna hospodářská zvířata musí mít přístup ke krmivu v intervalech vhodných pro jejich fyziologické potřeby,
b) mít přístup k vodě, která neohrožuje zdravotní stav zvířat, nebo jim musí být umožněno, podle druhu a věkové kategorie, uspokojovat potřeby tekutin,
c) mít možnost přístupu k zařízení pro krmení a napájení tak, aby bylo minimalizováno znečištění krmiva a vody i vyloučeny nepříznivé účinky zápolení o krmivo a napájecí vodu mezi hospodářskými zvířaty.

208/2004 Sb.
VYHLÁŠKA
Ministerstva zemědělství
ze dne 14. dubna 2004
o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat
ve znění vyhlášky č. 425/2005 Sb.

§ 5
Minimální standardy pro ochranu koní

Minimální standardy pro ochranu koní se vztahují na koně a přiměřeně i na osly a jejich křížence (dále jen "koně"). Stanovují se následující podmínky
a) koně využívané pro hospodářské nebo zájmové účely je od narození třeba přivykat na přítomnost člověka, kontakt s ním a provádění základních chovatelských úkonů a používání chovatelských zařízení, vybavení a pomůcek,
b) pro koně se budují a využívají ustájovací prostory s výběhy; trvalé celoroční ustájení pouze ve výbězích je možné jen u původních rustikálních plemen, pokud byli takto chovaní jedinci na tento způsob v daných klimatických podmínkách již před zimním obdobím navykáni,
c) ve vazných stájích se používá vazná ohlávka nebo nákrční řemen upevněný na jeden nebo dva provazy nebo řemeny, volně probíhající do zdi zabudovaným centrálně umístěným kruhem nebo kruhy na obou stranách stání. Uvazování koní řetězem se nepoužívá. Další požadavky na prostory a vybavení pro ustájení koní stanoví zvláštní právní předpis, 3)
d) při pastevním odchovu, zejména v letním období, je třeba zajistit na pastvě napájecí zařízení a přístřešek, pokud výběhy přímo nesouvisejí se stájemi, do kterých mají koně přístup,
e) prostory, zejména vchody a východy budov a výběhů, se udržují bez překážek a cizích předmětů upravené tak, aby nedocházelo ke zranění zvířat,
f) pro všechny koně starší než dva týdny, kteří nejsou napájeni podle vlastní potřeby zvířete nebo pomocí automatického napájecího systému, musí být jejich potřeba tekutin kryta napájením minimálně třikrát denně,
g) pro všechny koně ustájené ve skupině, kteří nejsou krmeni do nasycení podle vlastní potřeby zvířete nebo pomocí automatického krmného systému, se zajistí přístup ke krmivu ve stejné době jako pro ostatní koně ve skupině; krmení se podává nejméně dvakrát denně a krmná dávka musí obsahovat stravitelnou vlákninu v dostatečném množství,
h) ve stájích se hříbaty musí být zajištěno přirozené nebo umělé osvětlení; při použití umělého osvětlení po dobu od 9 do 17 hodin v intenzitě odpovídající přirozenému světlu,
i) pro hříbata ustájená ve stájích se musí podestýlat vhodnou podestýlkou; to se vztahuje zejména na hříbata mladší než dva týdny,
j) pro hříbata se nesmí používat nasazení náhubku nebo trvalé uvázání hříběte v období do odstavu,
k) zvláštní pozornost se musí věnovat stavu kopyt koní; mezi preventivní opatření patří kontrola stavu kopyt před návratem do ustájovacích prostor a podkovářská úprava prováděná v pravidelných intervalech, aby nedocházelo k přerůstání rohoviny nebo jinému poškození kopyt,
l) technika připouštění a plocha pro připouštění koní se řeší tak, aby se předcházelo zranění plemenného hřebce nebo plemenné klisny,
m) mechanická zařízení nutící zvířata k pohybu smí být zapínána na potřebnou dobu pod podmínkou, že jsou náležitě kontrolována a individuálně upravena; u klisen v období posledních 2 měsíců březosti nesmí být tato zařízení používána,
n) vybavení, používané postroje a pomůcky mají být přiměřené stavbě těla, věkovým schopnostem a výkonnosti koně, nesmí mu působit poškození nebo poranění; pomůcky a vybavení využívající elektrický impuls, elektrické poháněče, ostruhy s ostrými výběžky nebo hroty se nesmí používat; jsou-li na ostruze kolečka, musí se volně otáčet.

I když výklad zákona může poskytovat pouze soud, chtěl bych se nejdříve vyjádřit k odstavci který provokuje nejvíce problémů pro pastevní chovy. Myslím tím tento :
b) pro koně se budují a využívají ustájovací prostory s výběhy; trvalé celoroční ustájení pouze ve výbězích je možné jen u původních rustikálních plemen, pokud byli takto chovaní jedinci na tento způsob v daných klimatických podmínkách již před zimním obdobím navykáni.
Je třeba si všimnout výrazu "pouze ve výbězích", což podle mého názoru znamená ve výběhu bez přístřešku, kde se všichni koně mohou schovat před nepřízní počasí.

Opusťme ale literu zákona a pojďme k praktickému chovu.
Souhlasím s tím, že koně jsou svou fyziologií geneticky uzpůsobeny k téměř neustálému pohybu a proto jejich chov v malých boxech po většinu dne je týráním zvířat.
Přesto je třeba se zamyslet a vyhnout se u venkovního chovu mnohým nebezpečím, která můžou způsobit koním ve výbězích a pastvinách vážné zdravotní problémy i smrt.

Některá rizika se vyskytují především v určitých ročních obdobích, některá nebezpečí se vyskytují celoročně.

1) Teplota

Právě teď máme zimu. V tomto období jsou největším problémem nízké teploty vítr a vlhkost.
Je to také problém, na který je nejvíc zaměřena pozornost odpůrců venkovního odchovu koní.

Pokud si dobře vzpomínám, byl vědci prováděn malý pokus, kde se sledovalo jak koně snášejí zimu. Bylo to v boxech s regulovanou teplotou, tak že bez změn vlhkosti a proudění vzduchu a bez pohybové aktivity koní. Jako měřítko byl sledován příjem krmiva které měli neustále k dispozici. Čím víc toho koně snědli, tím víc energie spotřebovali na udržení teploty. V úvahu nebylo bráno absolutní množství krmiva, ale změny. U dospělého teplokrevníka se příjem krmiva začal výrazně zvyšovat až kolem - 10 °C , u hříbat do půl roku podstatně dříve, už kolem 0 °C.

Chceme li v praxi posoudit tepelnou pohodu koní, musíme sledovat mnoho hledisek:

a) Koně jsou poměrně mohutná zvířata a o proti třeba lidem mají jiný poměr povrchu a objemu. Velký objemem a menší povrch způsobuje menší ochlazování organizmu působením vnější teploty. Zjednodušeně platí že čím těžší kůň, tím méně je ovlivněn teplotou okolí. To je také příčinou že koně vydrží poměrně bez problémů nízké teploty, ale dělá jim problém přehřátí při velkých sportovních výkonech v létě. Také z toho ale vyplývá fakt, že malá hříbata snášejí chlad mnohem hůře než dospělí jedinci. Podle mých zkušeností může být hříbě venku 24 hodin denně i v zimě, mělo by být alespoň tři měsíce staré dobře vyvinuté bez problémů otužilé a stejně je třeba dávat pozor na období extrémních teplotních výkyvů. Špatné podmínky snáší hříbata hůře než dospělí a při zdravotních problémech rychle ztrácejí na váze a snadno prochladnou.

b) Dalším hlediskem je jeho povrchová tepelná izolace.
Ta je závislá především na 2 věcech:
- Výživném stavu koně.
Podkožní vrstvy tuku jsou docela dobrý izolátor tepla, tak že čím větší zásoby podkožního tuku, tím si lépe udržuje tělesnou teplotu. Koně kterým jsou pouhým pohledem z dálky vidět žebra nemají dobré předpoklady pro pobyt venku za nepříznivého počasí. Zvlášť když uvidíte že se kůň třese aby se zahřál, ztrácí tím mnoho energie jeho výživný stav se zhorší a dlouhodobě by tento stav mohl vést i k uhynutí koně.
Takhle by jistě neměl vypadat kůň který má snášet zimní nepřízně počasí:

- Na kvalitě srsti a kůže.
Je jasné že čím hustější srst , tím lepší tepelná izolace. Nefunguje ale dobře, když je slepená blátem nebo mokrá.
Také kůže, především její vzpřimovače chlupů a prokrvení musí být postupně adaptovány na nízké teploty (otužování).
Kvalita srsti a kůže do jisté míry závisí také na genetice a s tím úzce souvisí příslušnost k určitému plemeni i když mohou být individuální rozdíly.
Například někteří plnokrevní arabští koně, nebo španělští koně PRE jsou plemena po stovky a tisíce let chovaná v odlišných klimatických podmínkách a na naší zimu se adaptují poměrně špatně. Na proti tomu je překvapující že otužilí a zdraví A 1/1 v dobrém výživném a psychickém stavu zvládají zimní pobyt venku poměrně bez problémů. Příkladem dobré tepelné izolace srstí mohou být někteří huculové nebo pony.

c) Dalším hlediskem jsou povětrnostní podmínky. Totiž nejen na teplotě, ale i na vlhkosti a proudění vzduchu závisí tepelná pohoda koně. Zjednodušeně:
Pro dospělého koně v dobrém stavu nejsou problém noční teploty do - 15 °C, když je bezvětří a nemá vlhkou srst.
Když má stejný kůň srst mokrou a k tomu fouká vítr, můře mu být zima i při teplotách kolem 10°C nad nulou.
Proto je třeba koním srst udržovat, zabezpečit jim místo kde se mohou schovat před větrem a mohou si lehnout na suché místo a vzít v úvahu i pocení koně při ježdění v době nízkých teplot.

d) Posledním hlediskem které mě napadá je zdravotní stav koně.
Především při onemocněních kdy je zvýšená teplota organizmu se citlivost koně na vnější teploty rapidně zhorší. Je to dáno fyzikálně kdy při vyšším rozdílu teplot je přestup tepla větší a také nemocný organizmus je zatížený i jinými procesy a udržování teploty ho může zbytečně vysilovat.
Také postižení pohybového aparátu je faktor, který je třeba brát v úvahu. Koně kteří se mohou pohybovat jen pomalým krokem a často leží mají horší krevní oběh a tím i zásobení periferních částí těla teplem a navíc jejich svaly při pohybu nevydávají takové množství tepla jako u zdravých koní kteří se mohou zahřát i rychlejším pohybem.

- Ještě bych se trochu zastavil u vysokých teplot. I váš kůň může mít problém s přehřátím a může na to i zemřít. Především při sportovních výkonech za venkovních teplot přes 30°C.
Je nutné mít ve výběhu nebo pastvině místo kde je stín a doporučuji když vidíte že kůň stojí a potí se i když se nepohybuje, tak ho do pohybu nenutit. Za takových podmínek koně namočit ( ne ledovou vodou) , nebo vzít vykoupat bude pro něj velmi příjemné.
I na vysoké teploty se musí kůň postupně adaptovat a za těchto podmínek je hustá srst velkým problémem pro plemena šlechtěná do chladnějšího podnebí a to nejen z hlediska špatného odvodu tepla, ale i pro větší výskyt kožních onemocnění a parazitů.

Tohle všechno musí chovatel posoudit u svého koně individuálně. Pozorovat jeho stav a objektivně zhodnotit jestli kůň může být stále venku v podmínkách které má k dispozici, nebo bude lepší mu dávat na noc deku, nebo bude muset trávit noc ve stáji. V případě nějakých krajně špatných podmínek, třeba horečnatém onemocnění a nepříznivých povětrnostních podmínek, je lépe nechat koně ve stáji po konzultaci s veterinářem i několik dní. Při vysokých teplotách a husté srsti může majitel zase zvážit možnost ostříhání částí těla.
Otužování je jistě zdravé pro lidi i pro koně, ale nenechte se v tomto ohledu ovlivnit extrémistickými názory, pozorujte svého koně a uvažujte a jednejte logicky a v jeho zájmu. Žádná kniha nebo návod vám nemůže říct jak se váš kůň cítí, to vám může naznačit jen on sám.

2) Složení stravy

Zrovna tak jako povětrnostní podmínky, tak i strava koní na pastvině může působit velké problémy vedoucí až k utracení koně.
Vlastně myslím, že u nás v republice je mnohem víc koní, kteří jsou utraceni pro chronické schvácení kopyt, než těch kteří by zmrzli nebo zkolabovali na přehřátí.
Ano řeč je zase o kopytech a o laminitis - schvácení. Tohle je smutný fakt, nikoli jen výsledek mojí orientace na kopytní problémy.

Složení travního porostu druhově i jeho hustota je na většině pastvin nepřirozená. Zvlášť velké riziko představují traviny, které jsou zúrodňované dusíkatými hnojivy, nebo monokultury některých rostlin jejichž typicky pro koně problémovým zástupcem je jetel bílý.

V různých obdobích roku a při různém počasí se složení obsahu látek v pastevním porostu dramaticky mění. Především nebezpečné období je jaro od doby kdy tráva začíná růst až po dobu kdy začíná kvést ( přelom dubna a května) a druhé méně nebezpečné období je koncem léta ( většinou říjen) kdy je podobné počasí a délka dne jako na jaře. V tomto období koně mění srst a tráva obsahuje vysoké množství jednoduchých cukrů které jsou jedním z faktorů ovlivňujících množství inzulinu v krvi. Zvýšená hladina hormonu inzulínu v krvi, i když se přesně neví jak, je jedním z důležitých spouštěcích faktorů laminitidy.
Onemocnění koní laminitidou, které se projevuje především poškozením a zánětem kopytní škáry a následně někdy posunem kopytní kosti vůči kopytnímu pouzdru je velmi bolestivé a v těžších případech znamená pro koně trvalé poškození kopyta.

Neomezená pastva v tomto období na krásných udržovaných pastvinách s velkým množstvím trávy znamená zvýšené riziko laminitidy pro všechny koně. Ale skutečně vážné zdravotní následky má jen pro některé z nich.
U některých koní je riziko tak velmi vysoké že hraničí s jistotou. že se kůň dostane do zdravotních problémů.

- Nejohroženější jsou koně kteří již v minulosti prodělali vážnou laminitidu, při které došlo ke změně polohy kopytní kosti o proti kopytnímu pouzdru.

- Druhou skupinou jsou koně kteří jsou většinou velmi tlustí, což ne vždy je problém jen chovatele a krmných dávek. Z pravidla to souvisí s trochu jiným typem metabolizmu některých plemen koní, nebo i jedinců.
V prvních fázích se nejedná o chorobu. Jde o geneticky přenosné přizpůsobení organizmu některých plemen koní špatným podmínkám s méně kvalitní stravou. V jejich domovině to byl účinný způsob jak přežít.
Tito koně mají tendenci se méně pohybovat, šetřit energií a ukládat si velké tukové zásoby. (Jsou to např. některá plemena pony). Odborníci tento stav nazývají "metabolický syndrom" (a mohou jím trpět i lidé).

Pokusím se problém nastínit zjednodušeně, jak ho v principu chápu já.
Tělesné buňky těchto koní mají trochu menší citlivost na inzulín, tak že méně energie využívají jako pohotovou energii ve svalech a více jí uloží jako tukové zásoby. Tuková tkáň ale sama o sobě je schopna tvořit menší množství inzulínu a navíc je podporována jeho tvorba ve slinivce. V organizmu jsou vyšší hladiny inzulínu a buňky reagují ještě větším snížením citlivosti na tento hormon. Roztáčí se začarovaný kruh neustálého zvyšování množství inzulínu v organizmu a zvyšování množství tukové tkáně. Říká se tomu také "inzulínová rezistence".
Koně s inzulínovou rezistencí jsou nejčastěji postiženi laminitidou. Podle mého odhadu je schváceno VÍCE NEŽ 50% poníků v Čechách.

- Třetí ohroženou malou skupinkou jsou koně s onemocněním zvaným cushing syndrom.
V principu jde o koně s onemocněním štítné žlázy, která reguluje množství produkovaného inzulínu.

Vlastníte li koně který patří do jedné z těchto tří skupin, rozhodně v tomto období nemůže na velkou pastvinu bohatě porostlou svěží trávou.
Lepší pro něj bude výběh s kontrolovanou dietou a především hodně, hodně, hodně pohybu. Aby jeho výživný stav byl zhruba takový, aby jeho žebra nebyly vidět, ale byly hmatem cítit když na něj položíte ruku. (Ne, že budete dělat hloubkovou sondu mezi vrstvy tuku, jestli ten kůň má někde nějaké žebro, to není ono.) Jestli máte tu smůlu, že vlastníte koně s cushing syndromem, tak se o jeho výživném stavu poraďte s veterinářem. Typická dlouhá srst často zakrývá pravý stav koně.
Žádoucí výživný stav se vám ale většinou nepodaří docílit jen složením a množstvím stravy, opravdu je třeba i aktivní pohyb koně.

3) Jsou jistě i další problémy s venkovním chovem koní, které by ovšem každý vydal na samostatný článek.

Sociální problémy ve stádě.
Parazité působící vně i uvnitř těla.
Jedovaté rostliny.
Bláto s exkrementy a jeho vliv na kopyta.
Alergie.
Sportovní výkonnost.
Možná i další, které mě zrovna nenapadají.

Video - sníh

Petr Soukup